Charakteristika racionálního přístupu

Podle racionalisty je potřeba mnohé situace pečlivě promýšlet. Používat rozum znamená postupovat logicky, systematicky, pomocí na sebe navazujících souvislých kroků, a zejména pomocí hledání důvodů a námitek. Důležitým prvkem je analýza, rozložení problému na jednotlivé části - abychom díky přehledu o dílčích jednotlivostech měli pak v závěru lepší výslednou představu o problému jako celku. Racionální přístup vyžaduje pozornost, záměrné vědomé úsilí a soustředění. Při použití rozumu máme pocit kontroly - pocit, že výsledek aktivně vytváříme. Daniel Kahneman (2011) nazývá rozumovou část naší psychiky Systémem 2 neboli pomalým myšlením - narozdíl od bleskových intuitivních reakcí Systému 1 zabírá jeho fungování delší dobu.

Racionální přístup vyzvedává narozdíl od přístupu intuitivního nutnost zjistit si k vlastní úvaze co nejvíc relevantních informací, ideálně konzultovat s literaturou a kompetentními lidmi.

Jak jsem však již uvedl, rozum lze chápat i jako souvislé řetězení jednotlivých intuic. Při rozboru intuice jsem se pokusil popsat, jak může vypadat bezprostřední reakce naší mysli na položení centrální praktické otázky. Tyto reakce mohou být dále rozvinuty, a to buď docela rychle a spontánně, anebo pečlivěji v podobě usilovnějšího přemýšlení. Hranice mezi rozumem a intuicí v užším slova smyslu jsou však rozmlžené, jelikož nelze přesně říci, kdy nějakou úvahu považovat pouze za rychlou a kdy již za pečlivější. Příslušné rozvinutí, skrze které se úvaha stává případem použití racionality, lze popsat následovně.

Pokud jsme v rámci bezprostřední intuitivní odpovědi obdrželi dostatečně jistý a úplný metodický poznatek, pak dále již postupujeme podle něj. V opačném případě pokračujeme skrze v souvislosti s intuicí popsanou nejobecnější základní metodu - jednoduše tak, že centrální praktickou otázku naší mysli dále pokládáme a čekáme na další reakce. Ty mohou být stejného druhu, jaké byly popsány v souvislosti s bezprostřední odpovědí. Dva druhy reakce však ještě zmíněny nebyly, protože nebývají bezprostředně tím prvním, co se objeví, ale spíše navazují buď na odpověď, která není dostatečná, nebo se mohou vázat i na metodický poznatek. Jde o důvod, případně námitku. V obecnějším slova smyslu lze však říci, že důvody mohou být jak pro, tak proti něčemu, přičemž důvody proti jsou námitky. Soustředění se na centrální praktickou otázku pak pokračuje, dokud není ukončeno nabytím dostatečné odpovědi (k čemuž mohou pomoci právě objevující se důvody), anebo ztrátou motivace k dalšímu zkoumání. Pokračuje se podle nejobecnější metody jednoduchého pokládání otázky své vlastní mysli, dokud se neobjeví dostatečně jistý a úplný metodický poznatek. Pak se pokračuje podle takto získané konkrétnější metody, dokud tato metoda nebude zpochybněna a opuštěna.

U systematického a pečlivého řešení centrální praktické otázky by určitě nemělo zapojení konkrétnějších metod chybět. Nemělo by tam pochopitelně chybět ani uvádění důvodů a námitek, nicméně metodu je vhodné zmínit na prvním místě, jelikož i pokyn k tomu, aby byly hledány důvody a námitky, již lze za konkrétnější metodu považovat.

Jako užitečný další krok lze tedy navrhnout doplnění skrze obměnu naší základní otázky. Můžeme se ptát: Jakým způsobem (tj. jakou metodou) mám zjišťovat odpověď na otázku, co mám dělat?

Pokud se již v prvním kroku rozhodneme pro podrobnější zkoumání, pak v tomto dalším zkjoumání otázka, jak máme odpověď na centrální praktickou otázku zjišťovat, samotné centrální praktické otázce v podstatě metodicky předchází. Jde o zásadní přípravnou otázku.

Rozdíl mezi těmito otázkami přibližně odpovídá rozdílu známém hlavně ve filozofii vědy mezi metodou objevu a metodou důkazu. Metoda objevu může zahrnovat nejrůznější prostředky, například vycházku do přírody do míst, kde nás lépe napadnou nové myšlenky. Metoda důkazu se oproti tomu týká ověření a prezentace již získaných poznatků a sestává z jasné formulace tvrzení, z uvádění důvodů, ze strukturování výsledné odpovědi. Metoda objevu pochopitelně logicky předchází metodě důkazu, metoda důkazu je pak završením celého cyklu zkoumání.